Pojem superskupina se vžil koncem 60. let jako označení formace, ve které se sešli bývalí členové jiných věhlasných souborů. Těžko říct, jestli lze tento výraz vůbec použít pro flexibilní pražskou scénu 80. let, kdy hudebníci střídali kapely jako boty, potažmo hráli v několika souborech najednou. Určitou dobu koloval vtip, že v Praze je sto kapel, v nichž hraje sto muzikantů. Když koncem roku 1985 odešel známý textař a kytarista Robert Nebřenský z rockového big bandu Krásné nové stroje s tím, že si postaví vlastní kapelu podle svého gusta a přesvědčení a shromáždil okolo sebe ostřílené hudebníky z jiných těles, bylo na jednu takovou superskupinu zaděláno.
Hudební skupina Vltava vychází z u nás neexistující tradice rockového kabaretu, na očekávání a zvyky posluchače zpravidla nebere ohled a po většinu času si z něj tropí neskrývanou legraci. Na české poměry značně originální zvuk se po prvních letech hledání přetavil v šmrncovní směsici drsného bigbítu, jazzu, swingu a funku - profesionálně zahranou, kompozičně nápaditou, ale balancující stále jednou nohou na hraně parodie - především díky Nebřenského odzbrojujícímu vokálnímu projevu a často až surrealistickým textům. A vůbec největším úspěchem Vltavy je, že ani po tolika letech neztrácí na energii a nepřestává bavit.
www.vltava.at
